na Blog.cz

No, nakonec jsem dospěla k rozhdnutí, že to tu zabalím. Moc dlouho mi to nevydrželo, co? Já vím. Ale což, změna je život. Stěhuju se, adresu dám jenom těm, u kterých stojím, aby jí znali. Vy ostatní? Sorry, najděte si mně sami. Vy to už nějak budete muset zvládnout. Ještě nejsem rozhodnutá, jestli to tu mám smazat či nikoli,ale nevrátím se sem. Affs, prosím vás, promiňte mi mou šíííleně dlouhou nepřítomnost (a taky to šíííleně dilinkovsky protáhlý písmenko í, i když je to pravda).

Krátký článek na rozloučenou.

Má mě rád, nemá mě rád? Ježiš. Nakonec se ze mně stane taková ta dilinka, která na louce zasněně oškubuje nevinné kopretinky a sedmikrásky a nakonec se rozbrečí, že jí vyšel lístek s NE.

To já nepotřebuju ani žádnou chudinku kytičku, mě stačí mozek (i když nemá příliš luxusní kapacitu,zatím slouží dostatečně, ne jako nebudu jmenovat komu).

Znám bolesti, které lámou kosti

znám propasti, co už nepřemostím

znám otázku: Pane bože, co s tím?!

ZNÁM! UŽ DOBŘE ZNÁM!!!

Džízusmarja. Jsem závislá na článcích o sobě. Bože svatej.

Takže vám shrnu můj život v posledním měsíci.

1. 15. února 2o12 jsem dostala nejhorší dusivej záchvat a málem jsem umřela. Na tréninku. Prostě normálně běhám a najednou se mi úplně ucpal krk a nemohla jsem se nadechnout. Hodila jsem držku a natloukla a spálila si koleno. Do konce tréninku jsem nebyla schopná se zvednout z lavičky.

2. 16. února 2o12 jsem se tak šíleně na na(píp) na naší třídní, že jsem jí za zády vyfakovala. Od tý doby to dělám pořád. Kráva jedna pitomá. Nesnáším jí. Je jak kříženec Samary a sjetýho orlosupa.

3. Taky jsem naštvaná za páteční odpoledne na jistý Karate kid ________. Taky dobrá pizda. Myslí si, jaká je borkyně, přitom je to nulová můra s nulovým vkusem a ještě ke všemu mi skopírovala mikinu. Svině! :D

4. Přestala jsem chodit na fejzbuček. Už asi měsíc jsem tam pořádně nebyla. Obdivuju sama sebe, že jsem se toho zbavila. Od nás pár extrémních závislaček chodí na FCB i o hodinách, což mi přijde docela trapný. Já fakt nevim, jestli čekaj na to, až je chytne orlosup nebo až jim jejich "mucíczeQ founeczeQ" dá stopku a v nejlepším chcípne. :D

5. Těšim se, až nebude taková kosa a já konečně vytáhnu prkno. Jo jo, skejt, to je moje. Prostě se jen odrazit, chvílema zatáčet, pak si rozsekat držku, dělat ze sebe chudáka, mít roztrhaný džíny, špinavý triko, rozcuchaná, zpocená! Je to divný, ale už se na to fakt těšim :D

6. Jeden totální výmaz (ano, jeden z mých spolužáků) po mě jede. To se radši veřejně prohlásím za lesbičku, aby mě nechal bejt. Retard jeden hnusnej. Co na mě vidí, hezká nejsem, figurka nic moc, a někdy melu takový pí*oviny :D že by se nejeden divil :D. Ale možná za to může můj hrudník. Hm. Začnu nosit roláky (v březnu. já jsem fakt debil :D)

7. Jsem umělecká duše! Strašně mě baví fotit (ne sebe o zrcadlo :P smůla, ikstýňáci!). Zkoušela jsem portrétovat svojí spolužačku. Zabila jsem tím dvě a půl dvouhodinovky výtvarky, ale konečnej výsledek je slibnej. Je jí to víc než podobný :) A konečně jsem se naučila Comptine d'un autre été (Amelie :)) nazpaměť na klavír. Dokonce už vůbec nemusím dívat na ruce, zahraju vám to a může klidně přitom dívat z okna.

A na závěr vás trošku postraším :D No, nejspíš vám proti tomu bude připadat Samara jako večerníček :DD aneb Přijedu za tebou na koloběžce a omlátím ti jí o hlavu :-* :D

Může se vám autorka tohoto blogu s něčím svěřit? Fakt? Jo? Je mi to stejně jedno, ať to všichni vědí. Ať si celý svět uvědomí a nahlas vysloví to, že jsem zamilovaná.

Kdyby se to dozvěděl i on...no a co. Stejně by to mělo jednou přijít. Já nepatřím k těm šíleným pipinkám, který svoje ,,tajemství" vykládají všude, kde přijdou, a na závěr dodají tu šíleně naivní větu ,,Nikomu to neříkej!!!" I kdyby, stejně se to všichni dozví od ní. Když vezmeme v úvahu, že to dotyčná řekne cca 20 lidem, a z těch 20 lidí to každý řekne dvěma, plus to rozhlásí po fejzbučku...za chvíli si o tom povídají novozélandští pěstouni ovcí. No, nemám snad pravdu?

Nebojte se, že vám to tu začnu šíleně spamovat růžovýma kusovkama nebo psát samý články na tohle téma. Tohle byla jenom taková menší vsuvka, abyste se mi tu pak nedivili, až se o tom omylem v nějakém článku zmíním.

Jednou, asi tak týden nebo dva týdny zpátky, jsem přemýšlela, jestli existuje láska na první pohled. Nebudete věřit, k jakému jsem došla názoru.

Láska na první pohled existuje.

Protože jinak bych se asi nikdy nezamilovala. Dnes je to přesně rok, co jsem ho viděla poprvé. Světle hnědé kudrny, průzračně modré oči, pihy, kam se člověk podíval. Tenhle obrázek se mi pravidelně zjevuje ve snech, kdykoli zavřu oči, vidím ho. Je jako moje druhá polovina. Nedokážu si představit, že by mi zmizel ze života. Jednou jsem se o to snažila a to, že se mi to skoro povedlo, mě málem zabilo. A tentokrát nemluvím abstraktně.

Je neuvěřitelný, že už v tu chvíli, když jsem ho poprvé viděla, jsem věděla, že jednou pro sebe budeme důležití. Hodně důležití. Nevím, jak jsem k tomu došla. Že by doopravdy existovaly spřízněné duše? Opravdu je možné, aby dva lidi, kteří se v životě předtím neviděli, měli pocit, že už ho odněkud z dávna znají? Existují snad minulé životy? Může být reálná představa, že už jsem ho někdy v minulém životě znala a milovala? ANO? NE?

A už jsem zase u svých šílených abstraktních článků, u kterých nikdy nevím, proč píšu, i když to přesně vím. Ach jo. Už mi to opravdu leze na mozek. Jestli mi na blog chodí i tací, kteří existenci minulých životů a všechno tomu podobné popírají, vyvracejí a neuznávají, mohu jen poprosit, aby mě respektovali. Přece jen je toho na mě trochu moc. Skoro před měsícem jsem málem umřela na udušení, ztratila jsem nejlepší kámošku a do života se mi míchá ta podivná myšlenka o minulých životech. To je i na fantazíristu jako já opravdu hodně.

Někteří jedinci si mohou domyslet, že tady překrucuji Sněhurku. Zrcadlo, ach, zrcadlo. Jenom tohle sklíčko nás vidí takové, jací doopravdy jsme. Nic nám nepřidá, ani neubere. Tedy pokud nemáme v krvi pár promile nebo se nedíváme do vypouleného zrcadla, co se dává do nepřehledných zatáček.

Co je to vlastně zrcadlo? Dobře, podíváme se na to z té vědecké stránky, které já v sobě sice moc nemám, ale jen tak pro zajímavost: Zrcadlo je dostatečně hladký povrch o, čímž vzniká obraz předmětů před zrcadlem. Používá se běžně v domácnosti, dopravních prostředcích, zdravotnictví, optických zařízeních, osvětlovacích tělesech či v měřicích přístrojích atd. (zdroj: http://cs.wikipedia.org/)

V některých případech zrcadla nesnáším. Například nenávidím rozbitá zrcátka ve vlacích Českých drah, zrcátka nesnáším ve chvíli, když se dostanou pod ruku mému zubaři, a samozřejmě se pokaždé zhrozím svého odrazu po ránu. Jestli se někdy chci zaručeně probrat z neaktivního režimu, udělám na sebe pár hnusných šklebů do zrcadla. To mě zaručeně probere.

Miluju ty zrcadlí giganty, třeba přes celou jednu zeď všude zrcadlo. K čemu kapesní zrcátka? Ve srovnání s odrazovou stěnou je to jako kdyby si měl hladový vybírat mezi zrnkem rýže a pečenou krůtou (kritici, vezměte v úvahu, že není vegetarián). Před velikými zrcadly neschováte nic. Jsou to jako okna do vaší duše. Já tedy nejsem žádný zastánce nějakých fantasmagorických teorií, ale zrcadla jsou neúprosná. Vidíte v nich i to, co nechcete vidět. A v tom je jejich kouzlo.

V poslední době ale zrcadla ztrácí své původní kouzlo kvůli nesmírně inteligentním teenagerkám. Není snad člověka na planetě, který by ještě neviděl jedinou fotku focenou o zrcadlo, s pořádným duck-facem, slepenými řasami a pohledem úplně ven z fotky. Ach, zapomněla jsem dodat, že to zrcadlo je špinavý jak prase a zmíněná holka si ,,odvážně" vytahuje kousek svého elastického tílka. Fuj. Je mi zle...asi půjdu blinkat. No, než se tak stane, musím se přiznat, že mě byste opravdu na jedné fotce focené o zrcadlo našli. Tady je.

Ano, mám tam strašně přeupravený oči. Ale to jsem si jen tak hrála. Ale myslím, že je to snesitelný. No, mezi námi, rozhodně lepší než vlasy o objemu půl metru a duck-face, který se mi cpe až do pokoje.

A tak se s vámi rozloučím ;) Ale ne nadlouho, (ne)bojte se.

Tak v tomhle songu jsem se našla. Ten text! Argh. Díky za vzpomínky/_Thx fr th mmrz_. Je to taková emotivní písničká...mojé! Asi se vrátím ke svý původní image rockerky, zase se v ní začínám zabydlovat čím dál tím víc ;) American Idioooth!! :D

P.S. Ten hošán je kůll. Pokochejte se ;D*

Fajn, klídek, pohoda. Vracím se, páč mě to omrzelo :D.

Chtěla jsem to tu vykrachovat, zrušit adresu a celý to přestěhovat, ale sešlo z toho. Asi jsem moc líná ;D.

Strášně dlouho jsem nic nenapsala pořádnýho a zasloužila bych si za to pěknou facku. Jenže, dva lyžáky po sobě na jednu stranu, škola na druhou, do toho všeho basket, klavír a moje pocuchaný nervy a najednou nemám vůbec žádný čas na blog.

Ale s tím je teď konec. Prostě už si na to psaní musím nechat čas.

Plánuji velké grafické změny na blogu: nový design, překopání menu, nadpisy do rubrik a nějakou tu grafiku, ta by se hodila. Kdo chodil na můj starý blog (http://burned-smile.blog.cz/), ví, že jsem ráda dělala grafiku z IMVU, zvlášť scene girls a tak. Chystám to obnovit, takže se těšte.

Další věc je, že i když jsem tu nebyla, návštěvnost se mi vyšvihla skoro dvojnásobně!!! Miláčci moji zlatí. Děkuju vám, a doufám, že vám dám dostatečný důvod se vracet.

Zatím se mějte co nejlíp, ozvu se brzo.

A tentokrát doopravdy ;D*.

Jo, přesně tak. Končím. Zruším to tady hned a okamžitě. Všichni, kteří chci, aby o novém blogu věděli, se ozvu. Jinak si mě budete muset najít sami. Tečka. Konec. Bye.